Jak donutit druhého rodiče, aby vám dítě předával včas a připravené?

V dnešní době nejsou vztahy tak pevné, jako tomu bývalo dřív. Často se ve vztazích stává, že když se stane nějaký problém, jdou dvě spřízněné duše hned od sebe. Leckdy vztah nestmelí ani společné dítě, které rozchodem pak často může trpět. Výjimečné nejsou ani situace, kdy rodič, který má dítě ve své péči odmítá dítě předávat druhému rodiči ve stanovený čas a náležitě připravené. Pak přicházejí na řadu výmluvy typu, že dítě je dnes nemocné, má jiné plány apod. Existuje nějaká účinná obrana?

Základem je rozhodnutí soudu nebo soudem schválená dohoda

Na úpravě styku se rodiče mohou sami dohodnout. Nejlepší ale je, pokud si rodiče takovou dohodu nechají schválit soudem. Dohoda se totiž stane exekučním titulem, tzn. v případě, že některý z rodičů podle dohody nebude plnit, bude možné ji vynutit soudem. Stejně tak funguje i samotné rozhodnutí soudu, kterého se využívá v případě, kdy rodiče nejsou schopni na tak základní věci, jako je styk s dítětem, dohodnout.

Výzva soudu

Pokud tedy ke styku s dítětem existuje exekuční titul, lze podat návrh k soudu na výkon rozhodnutí. Nejmírnějším prostředkem k výkonu rozhodnutí je výzva soudu, aby rodič plnil. Ovšem pro použití takové výzvy musí být splněny dvě podmínky: 1) rodič nebyl poučen o možnostech výkonu rozhodnutí v rozhodnutí o úpravě styku (schválené dohodě), 2) existují zvláštní důvody, které použití výzvy ke splnění povinnosti ospravedlňují. Soud moc často nevyužívá výzvy ke splnění povinnosti, protože většinou neshledá zvláštní důvody pro aplikaci tohoto postupu.

Uložení pokuty

Pokuta je nejčastějším způsobem výkonu rozhodnutí ve věcech úpravy styku s nezletilým dítětem. Je tomu tak z toho důvodu, že z hlediska aplikace je pro soudy nejjednodušší. Soud může uložit pokutu v maximální výši 50.000,- Kč, a dokonce i opakovaně – je-li to vhodné. Na první pohled se tedy může zdát, že půjde o efektivní způsob vynucení neplněných povinností. Ve skutečnosti jsou zde ale jistá úskalí.

1) Pokuta může mít vliv na životní úroveň dítěte

Zákon vylučuje, aby uložení pokuty mělo vliv na životní úroveň dítěte. V praxi se to ale čas od času děje. V případě, kdy je např. matce samoživitelce uložena pokuta 20.000,- Kč z důvodu, že dítě otci nepředává, tak, jak by měla, určitě to na rodinném rozpočtu bude znát. Málokteré soudy vykonávají svou činnost tak svědomitě, že odhalí tento problém a od uložení pokuty upustí. Ke zmírnění těchto následku existuje možnost, na pokutu započíst účelně vynaložené náklady dítěte (tzn. náklady na kroužky, ošacení apod.). Podmínkou však je, aby rodič nejprve takovou pokutu zaplatil, aby náklady byly prokázané (např. účtenkami) a již účelně vynaložené, tzn. rodič už je musel koupit (nevztahuje se na náklady do budoucna).

2) Existují skupiny lidí, které pokuta k výkonu rozhodnutí nedonutí

Jde celkem o dvě hraniční skupiny lidí. Může jít buď o nemajetnou osobu, kterou uložení pokuty nijak neohrozí, jelikož ji zkrátka nemá z čeho zaplatit a ani soud se zaplacení nedomůže. Na druhé straně může existovat dobře zajištěná osoba, které vzhledem k jejímu majetku nevadí opakovaně platit 50.000,- Kč.

Další opatření

Soud má možnost namísto pokuty využít nějakého z dalších opatření. Prostřednictvím těchto opatření nedochází k výkonu rozhodnutí přímo. Další opatření mají spíše vést rodiče k tomu, aby se i přes vzájemné konflikty snažili nějak dohodnout pro dobro dítěte. Existují následující další opatření:

1) nařízená schůzka s mediátorem

Soud má možnost nařídit schůzku s mediátorem již v nalézacím řízení anebo následně v řízení o výkonu rozhodnutí. Mediátor je třetí nestranná osoba (nejde o soudce), která vede rodiče k dohodě. Mediátor se vybírá ze seznamu mediátorů. V České republice máme dokonce i specializované mediátory na rodinně-právní problémy. Je jich však málo (řádově jen okolo 20), proto se jich využívá jen výjimečně. Soud může nařídit maximálně 3 hodiny s mediátorem. Za tuto dobu se podaří rodičům uzavřít dohodu jen výjimečně, proto další postup (další schůzky s mediátorem) jsou zásadně závislé na dobrovolnosti rodičů.

2) stanovení plánu navykacího režimu

Plán navykacího režimu se stanovuje v případě, že dítě nemá kladný vztah k rodiči (má k němu negativní vztah nebo spolu nemají vztah žádný). Pomocí navykacího plánu se rodič postupně seznamuje s dítětem a tvoří si s ním hlubší pouto. Nejprve se začíná občasnými schůzkami, které jejichž frekvence se zvětšuje se zlepšujícím se vztahem mezi rodičem a dítětem. Navykací režim by měl probíhat pod dozorem další odborné osoby (sociálního pracovníka nebo psychologa). Pokud některý z rodičů navykací plán bojkotuje, vykoná soud rozhodnutí odnětím dítěte.

3) asistovaný styk

Asistovaný styk se hodí v případech, kdy si rodiče navzájem nevěří a tato nedůvěra způsobuje neplnění rozhodnutí nebo schválené dohody. Přítomnost obou rodičů při styku by mohla způsobovat konflikty, což by nemělo dobrý vliv na dítě. Proto může soud ustanovit třetí osobu (dle zákona pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí), která na kontakt rodiče s dítětem dohlédne. Problémem v praxi však je, že orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou dost vytíženy, a tak na bezplatný asistovaný styk nemají kapacitu. Zbývá tedy využít placeného asistovaného styku, který si však ne všichni rodiče mohou dovolit.

4) schůzka s pedopsychologem

Pedopsycholog je specialista v oblasti psychologie dětí. Pokud soud nařídí setkání s pedopsychologem, není úkolem tohoto specialisty zjišťovat psychický stav dítěte. Hlavním cílem je vysvětlit rodiči, jaký vliv má jeho neplnění povinností na vývoj dítěte a napomoci dobrovolnému plnění.

Odnětí dítěte

Tento způsob výkonu rozhodnutí se využívá jen výjimečně. Je tomu tak z toho důvodu, že jde o obrovská zásah do rodinných vazeb. Odnětí dítěte může mít rovněž nepřiznivý vliv na samotné dítě, protože samotný výkon často doprovází hysterické scény rodičů. Už jen samotná skutečnost, že dítě je odebráno rodiči za účasti soudního vykonavatele, pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí a někdy i policie, vyvolává negativní pocity a vyúsťuje ve stresující situace. Nařídí-li soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte, působí toto rozhodnutí vůči všem, tzn. pokud dítě zrovna hlídá někdo jiný než rodič, bude odňato této osobě. Tím má být zabráněno zbytečnému maření výkonu rozhodnutí. Soudní vykonavatel může dokonce při odnětí dítěte prohledávat prostory, o kterých může důvodně předpokládat, že se zde dítě nachází.

Rodič by měl vždy myslet na dítě

Výkon rozhodnutí často nemívá dobrý vliv na dítě. Rodiče by se měli zamyslet nad tím, zda je pro ně přednější, neustále se dohadovat, když jejich konflikty mají nepříznivý vliv na samotné dítě. Samozřejmě existují i situace, kdy se ani dítě nechce setkávat s jedním ze svých rodičů. V tomto případě je na místě, se mu snažit domluvit, nikdy ale není možné dítě ke styku nutit. Dítě má právo na to, aby bylo v kontaktu s oběma rodiči, proto je nepřípustné, aby se ho některý z rodičů snažil z manipulovat a ve styku mu bránil.